DESTROYSELF – Rainy Riot
Červený kůň / CD 1: 45:04, CD 2: 27:27

Děčínští Destroyself, kteří se na hudební scéně pohybují přesně dvacet let, se přednedávnem připomněli další řadovkou Rainy Riot. Vzhledem k výročí pojali celé, opět koncepční, album opravdu velkolepě a naservírovali tu hned dvojitou porci muziky. Zároveň se tímto počinem rozloučili s tématem 'deštivé ulice', kterému byly zasvěceny i předchozí nahrávky, zejména poslední tři alba, která byla vydána vlastně jako trilogie.

Dvacet skladeb včetně Intra a Outra, to už je opravdu pěkná nálož, která by mohla nepřipravené posluchače snad i trochu znervóznět. Úvahy o tom, zda takto obsáhlé dílo, navíc koncepčně pojaté, dokáže vůbec udržet posluchačovu patřičnou pozornost, jsou určitě na místě. Úvodní Intro se sice tváří lehce pompézně až majestátně, ale to jen z toho důvodu, aby mohlo následně říci Vítej, pocestnej, jež jako úvodní pecka poměrně svižně odstartuje tu poslední procházku po 'deštivé ulici'. Vzhledem k danému tématu by člověk čekal něco těžkého, temného či dokonce silně atmosférického. To se zde ovšem neděje a kapela to odpíchne v pěkně našlápnutém thrash'n'rollu, s hodně pozitivně laděnou melodií a solidním vokálním přednesem, který je ve své nenásilné rovině i velice příjemný. Daná tematika je tedy vložena zejména do textové stránky, která je zaplaťpánbůh opatřena slušnou češtinou, takže posluchač se tak může velmi dobře bavit poslechem našlapané muziky a přitom zaměstnat i mozek při pročítání samotných textů. Ty nabízejí poměrně široké možnosti zapojení fantazie. 

Ale pojďme dál. Ještě silnější thrashový náboj nabízí hned následujícíStíny za zdí. Místy až kryptorovsky znějící nářez – v určitých pasážích jako bych slyšel úryvky z Maniak (Fucker) – opět dobře funguje při rozhýbání (i mých) starých kostí. Pokud ovšem někomu budou vadit ty evokace, asi nebude příliš nadšený ani z dalšího dění. Nutno ovšem podotknout, že ačkoliv zde narazíte na skutečně povědomé okamžiky, skupina si s nimi dokáže docela zajímavě pohrát. Pokud si třeba někdo myslel, že nejde spojit dohromady Black Sabbath, Iron Maiden a částečně i Dogu, měl by se pořádně zaposlouchat do Old Town. Kupodivu to funguje velmi dobře a Destroyself ukazují, že mají smysl i pro klasickou hard & heavy muziku. Opět zde nechybí příjemná melodie a svěží rytmika, která zcela bezděčně přinutí k podupávání nohou a k protřepání 'mařeny'. Snad jediná věc, která mě zde příliš neoslovila (a objevuje s i v některých dalších skladbách), je pokus o kytarové sólo, které jakoby uvízne v kolovrátkovité pasti.

Při zaposlouchání se do vokálu kytaristy Michala Tomáška alias MTT mě napadá, že by jeho zabarvení nemuselo být vůbec nepříjemné příznivcům Arakainu. Občas jako by si totiž trošku bral z každého ze všech tří dosavadních vokalistů. Logicky tohle nelze brát jako nějaké minus, ale právě naopak. První deska až nečekaně rychle dospěje ke svému konci a není to určitě tím, že by muzika jen tak profrčela kolem vás bez nějakého efektu. Nejsou zde zkrátka hluchá místa, během kterých byste se nějak nudili, a to i v případě dost možná nečekaně zařazené skoro balady Sny a melodie. Jinak zde ale potkáme i další pěkně nabroušené kousky jako příznačně pojmenovanou Břitva za zádynebo Velkej flám, kde předchozí zmínka o Arakainu nabírá reálné rozměry, pokud vám tedy něco říká prastará vykopávka Metalománie. Skladba Pocestnej odchází jako by opouštěla téma 'deštivé ulice' a Na cestě, otevírající druhou desku, vás přenese do poněkud jiného světa. Možná je to ale jen takové zdání, nicméně opět se zde setkáváme s tím pěkně našlápnutým 'rokenrolem', ačkoliv hned následující Nikdy neprohrát svým houpavým rytmem spadá spíše do hardrockového ranku. Thrashová nabroušenost ale zůstává zachována. Město snů není jen název jednoho ze songů na druhém albu, ale poměrně často se objevuje i v textech dalších skladeb. Že by snad upoutávka na další koncepční námět? Těžko říci, neboť například pěkně rozjetá Mít tak vteřinu či samotná Město snů – mimochodem na Destroyself dost netradiční poloakustická kytarovka se smyčcovou ozdobou v refrénu – opět na 'deštivou ulici' upomínají. Cílovou pásku protne patřičně finišující vypalovačka Kolik času ještě zbejvá. 'Zbejvá' vlastně jen deštivé Outro a závěrečné resumé.

Destroyself se s tématem 'deštivé ulice' rozloučili myslím více než dobře. Nahrávce nechybí správný metalový náboj, který dokáže i na takto obšírné ploše hravě udržet posluchačovu pozornost. Thrashové momenty se nenásilně proplétají s heavy přísadami a občas se kapela přikloní i k dalším, možná trochu netypickým prvkům. Velice přitažlivá je i jakási rock'n'rollová syrovost, která dodáváRainy Riot příchuť poctivého muzikantství. Destroyself si podle mě zkrátka na nic nehrají a servírují svoji muziku přesně tak, jak to cítí, takže jim člověk dokáže odpustit i ty případné evokace, kterých je zde někdy docela dost. Pokud se dokážete u muziky patřičně odvázat, určitě mohu tuto nahrávku doporučit. Nudit se rozhodně nebudete.

Zdroj: http://www.irockshock.net/minimum 1, maximum 5 Jiří Olszar

 
0
0
0
s2smodern
Go to top