cover

Kde se perou dva, obyčejně třetí vyhrává. Když se pere bůh rádoby progrese s bohem zakomplexovaného umění, tak vítězí bohyně klasické písničky. Ano, jako by se v tom všelijakém pidlikání, ve snaze o co největší pestrost a pokusech o povýšení metalu do seriózního umění, poněkud vytrácela radost z prachsprostého písničkaření. Přitom není většího umění, než stvořit obyčejnou písničku, která může chytit za srdíčko. Toho jako by si byli vědomi DESTROYSELF. Pak už je vyloženě jedno, jestli jejich tvorbu řadíme do heavy thrashe či thrash HC, protože oni ctí zákony špinavého rock´n´rollu. Dá se říci, že se nejedná absolutně o nic nového, ale ta poctivost je více než znatelná a sázka na údernou chytlavost přesvědčivá. Těm, jež stejně jako já, neznají kánon „Deštivá ulice“, může unikat podstata příběhu, který tvoří úctyhodných dvacet písniček. A těm, jež z počátku nedojde, že se jedná o ucelené téma, pak může přijít trochu zvláštní využití jména hlavního hrdiny Maxe hned v několika písničkách. Ovšem musím podotknout, že textová složka je hodně zajímavá a spolu s muzikou vytváří parádní celek. Navíc, jednotlivé písničky mohou mluvit i čistě sami za sebe. 

Třeba taková „Vítej, pocestnej“ je pohodová šlapavá heavy záležitost, která prostě umí potěšit. Oproti tomu „Stíny za zdí“ je relativně chytlavá vypalovačka. Pokud byste si chtěli bezprizorně béknout, tak je tady houpavá „Max 5“ s melodickým refrénem jako dělaným na vyřvávání. Ovšem řezavá „Old Town“ je naprostá hitovka, která prostě musí fungovat parádně naživo. Trochu do HC tažená thrashárna „Poslední přání“ má fajnovej refrén na vyplivnutí plic, jak se do toho budete chtít opřít. „Velkej flám“ je prostě thrashovej nářez, kterej musí lidi pod pódiem rozcupovat. Taková „Na cestě“ je taky solidně natlakovaná. Oproti tomu je „Po tobě jdem“ příjemná rock´n´rollovka s lehkým odérem punku a to samý nabízí v trošičku thrashovitější podobě „Kolik času ještě zbejvá“. No, nebudu probírat všechny skladby, protože to by bylo na dlouho. A ačkoliv je každá skladba jiná, tak téměř všechny mají společného jmenovatele a to údernou dynamiku. A když jsem nadhodil slovíčko téměř, tak proto, že mimo toho dynamického vyprazdňování hlav se dočkáte i emotivnějších zážitků. Pomalá, leč stále patřičně tvrdá, je parádní „Pocestnej odchází“. Další parádní pomalou věcí je „Snad mi odpustěj“, která mi přijde správně bluesově slizká. Méně povedenou mi se mi jeví „Sny a melodie (Molly 2)“. Ty ostřejší pasáže v ní jsou povedený, ale těm čistým jako by něco chybělo. Ovšem nejméně mi sedla a to nejen mezi pomalejšími skladbami, ale i v celém kompletu, akustická „Město snů“. Na první pohled by se mohlo zdát náročné absolvovat poslech takhle obsáhlého materiálu, ale nedejte se zmást. Celá ta anabáze ušima profrčí ani se nenadějete. Jestliže existuje pravidlo, že méně je někdy více, tak tady je ona výjimka. Ne, že bych za všemi momenty tohoto CD stoprocentně stál, ale rozhodně bych nic nevypouštěl. Pokud by někdo chtěl tvrdit, že se jedná o starý, dávno překonaný model metalu, tak si v rámci nových zážitků může vyzkoušet skok z mostu bez gumového lana. Všem ostatním milovníkům metalové písničky dobrou chuť.

Zdroj: http://hardmusicbase.cz/

 
 
0
0
0
s2smodern
Go to top